Kalendář akcí

prosinec 2017
Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Nadcházející události

Žádné události

Hledání




Pokročilé vyhledávání
 
 
 
 
 
 
 
Centrum Bohuslava Martinů
 
 

PANTEON NÁRODNÍHO MUZEA aneb Bohuslav Martinů a souvislosti koncepce v roce 2017

panteon bm 2panteon bm 3panteon bm 1

 

 

Zamyšlení nad Panteonem Národního muzea v Praze

    Označení Pantheon /panteon/ se od doby renesance používá pro prostory s památníky významných osobností (Řím, Londýn, Paříž, Řezno atd.). Podrobný soupis a objasnění souvislostí podává Marek Nekula v publikaci Smrt a zmrtvýchvstání národa (Karolinum 2017). V Čechách je nejstarší a nejucelenější skalní panteon v Malé Skále (1809-1832), který zahrnuje 62 pomníků a asi 400 jmen významných osobností, přičemž jeho jádro je u pomníku Karla IV. – otce vlasti, kde na skalních stěnách je vytesáno 168 jmen obránců vlasti, umělců a osob moudrých a zasloužilých. Monumentální, ale nedokončený, projekt Slavína se rozběhnul v Tupadlech. Velkolepé bronzové sochy (mj. nejznámější české ženy) jsme mohli obdivovat či míjet na schodišti Národního muzea. V původním záměru nedosahoval, na rozdíl od Malé Skály, až do aktuální současnosti. Reálně uvažující František Palacký pomýšlel r. 1839 na vybudování památníku velkým Čechům při Vlasteneckém muzea, tento projekt však ztroskotal. V chronologickém předstihu ještě připomeňme Primátorský sál Obecního domu v Praze (1912), kde, na rozdíl od muzea, nebyl obsažen hold vládnoucí dynastii. Panteon českých velikánů je v podání Muchových maleb zároveň personifikací národních ctností – Jan Žižka s nápisem „Bojovnost“, Jiří z Poděbrad s nápisem „Samostatnost“ ...

    Novostavba Národního muzea (1891) obsahovala reprezentační prostor určený pro Panteon - síň slávy - k uctění kulturní minulosti českého národa. Osazování bust probíhalo od r. 1897, po bouřlivém projednávání Zemským sněmem. Navíc se muzeum, jako veřejná budova, muselo přihlásit k věrnosti panovníkovi bustami císařského páru (ty byly odstraněny hned v r. 1918). V době první republiky zájem o rozšiřování osobností slábl a pozornost se zaměřovala na budování Národního památníku na Vítkově. Nicméně, doplňováním dalších osobností nezůstal Panteon mrtvou myšlenkou, což se projevilo i jeho využíváním, například při manifestačním převozu ostatků K. H. Máchy v r. 1938. V letech 1950-1951 došlo k odstranění politicky nepohodlných osob a později k doplnění nových (z nichž v r. 1991 byl odstraněn J. Fučík a Z. Nejedlý – iniciátor čistek v Panteonu i české kultuře 50. let).

    V červnu 2017 rozvířily hladinu českého tisku informace o záměrech změn koncepce obnovy v Panteonu v souvislosti s probíhající generální rekonstrukcí historické budovy NM. Z dostupných informací vyplývá, že se vyprofilovaly dva základní návrhy na řešení Panteonu NM:
1. Návrh koncepce nového uspořádání bronzových plastik v interiérech hlavní budovy NM z r. 2013 (Dr. Sršeň). Koncepce je odvážná v tom, že zasahuje do nynějšího i staršího řešení a významné osobnosti nově omezuje i doplňuje. Omezuje v tom, že některé osobnosti, v minulosti dobově chápané jako významné, odkazuje do depozitáře. Jiné, především šest výrazných osobností 20. století (Emu Destinovou, Leoše Janáčka, Alfonse Muchu, Františka Kupku, Franze Kafku a Bohuslava Martinů), navrhuje nově doplnit, a udržuje tak kontinuitu osobností české kultury. Pochopitelně Panteon NM nikdy nebyl a nebude zcela úplný, zahrnující všechny zasloužilé. Nebylo by ovšem spravedlivé odmítat tento návrh s poukazem na to, že nemáme právo „zpupně kádrovat“ a nemáme schopnosti patřičné osobnosti vybrat. Ostatně návrh, že by měly být zařazovány pouze osobnosti, od jejichž úmrtí uplynulo alespoň 50 let, odstraňuje množství kandidátů, které by hrozilo Panteon zaplavit. Tento záměr je jistě přínosný v tom, že nevede ke stagnaci Panteonu v minulosti, ale prostřednictvím osobností 20. století jej spojuje se současností. Pokud Národní muzeum nese název „národní“ je myšlenka Panteonu zcela legitimní
2. Nový návrh na uspořádání Panteonu z r. 2017 (Dr. Stehlík a Dr. Biegel). Koncepce je "bezproblémová" v tom, že již od začátku odráží veškeré výtky, že tam chybí ten či onen, názorem "vracíme se do původního historického stavu" roku 1948. Tomu ovšem odporuje námět navrátit bustu císaře Františka Josefa I. Problém je v tom, že je to cesta napůl – stav se vrátí trochu do historie a přitom historický vývoj popře – v Panteonu totiž probíhaly permanentní změny. Neměl by tedy být zakonzervován do podoby jakéhosi „skanzenu“. Příznačný je název jednoho článku: „Národní muzeum navrhne stopku pro nejvýznamnější Čechy“. Tato koncepce by ušetřila peníze na pořízení nových bust, odstranila diskuse o výběru osobností a celkově zjednodušila práci.

   Nevadilo by, pokud by při slavnostním otevření NM byl panteon bez bust a ty se osadily dodatečně po řádné diskusi a národní sebereflexi. Zdánlivě nenápadná, či pro někoho okrajová otázka podoby Panteonu Národního muzea není přežitkem, ale smysluplným vyjádřením našeho vztahu k místu, kde žijeme.

David Junek, historik umění, Polička, 16. 8. 2017    Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Z početných článků v tisku připomeňme alespoň:

Michal Stehlík: Panteon mezi ideou a matematikou, Lidové noviny, 8.7. 2017

Karolína Vránková: Rozhýbat národní sklad (rozhovor s gen. ředitelem NM Michalem Lukešem), Respekt 10.7. 2017

Milena Bártlová: Mezi Václavem a kostrou velryby, A2, 2.8. 2017

Jakub Jareš: Zamrzlé muzeum v zamrzlé zemi, Lidové noviny, 5.8. 2017

Z dalších ohlasů připomeňme alespoň:

Dopis starosty města Poličky ministrovi kultury z 27.7. 2017

Dopis ředitelky poličského muzea generálnímu řediteli NM z 20.7. 2017

www vyhledavače na téma Pantheon a Národní muzeum

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Návrh koncepce nového uspořádání bronzových plastik v interiérech hlavní budovy NM v rámci realizace její generální rekonstrukce. 2013.

/ Koncepce je příliš podrobná, proto je zde pouze výtah /

Plastiky v Panteonu NM:

 

Propozice:

Idea Panteonu jako „síně slávy“, kde je uctívána kulturní minulost státu, kde se v minulosti konaly i tryzny při pohřbech vynikajících osobností a kde se stále ještě konají významné společenské akty (slavnostní shromáždění, státní oslavy, vyznamenání, atd.) je stále aktuální a měla by být zachována.

Rezultát:

Slavnostní charakter Panteonu by neměl být v očích veřejnosti snižován pořádáním akcí méně společensky významných (např. rauty s občerstvením) či dokonce ryze komerčních.

Propozice:

Plastiky v Panteonu mají značně rozdílnou uměleckou úroveň, v některých případech i zcela nevyhovující. V letech 1897–1905, kdy byla zhotovena většina bronzových plastik pro Panteon, bývalo jejich zhotovení nejčastěji zadáváno zkušeným a osvědčeným sochařům bez soutěže. Riziko nezdaru nebylo tehdy tak velké jako dnes. Mladší sochařské doplňky dopadaly někdy špatně, pokud nebyly zhotovovány přímo pro Panteon. Např. bysta Jaroslava Heyrovského od Jana Kodeta, zhotovená r. 1965 pro jiné prostředí a v r. 1974 bez posouzení znalců, pouze na základě rozhodnutí tehdejšího ředitele NM dr. Zázvorky instalovaná v Panteonu, nemá ani potřebnou velikost a působí trapně.

Rezultát:

Doporučuji zadávat zhotovení nových byst pouze na základě sochařské soutěže. Stávající bystu J. Heyrovského je třeba odstranit (zařadit do sbírek OSČD) a nahradit nově zhotovenou bystou.

Propozice:

Idea úcty k významným osobnostem je stále živá, ale prochází proměnami, při nichž hodnocení významu jedinců může značně kolísat. Ustálené hodnocení se upevňuje až díky většímu časovému odstupu. Sochařská náplň Panteonu se od počátku do současnosti stále proměňuje, plastiky přibývaly, ale také se vyřazovaly, v jednom případě (Mistra Jana Husa) byla bysta nahrazena sochou celé postavy. Není tedy možné definovat nějaký „původní stav“ – a ani budoucí nové uspořádání nebude nikdy definitivní a neměnné.

Rezultát:

Wagnerovy mramorové bysty císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty, zdobící původně niky nad dekorativními krby, odstraněné z Panteonu z ideových důvodů po převratu r. 1918, nyní ve sbírkách OSČD, nedoporučuji vracet na původní místa nad krby v Panteonu. Na jejich místech navrhuji ponechat (s malou obměnou) bronzové bysty významných českých vědců. Rovněž nedoporučuji vracet další plastiky, vyřazené v minulosti kvůli tomu, že představovaly osobnosti nepatřící mezi nejvýznamnější české vědce či umělce. Jde o sochy politiků Františka Ladislava Riegra, Jindřicha Jaroslava hraběte Clam-Martinice, Jiřího Kristiána knížete z Lobkowicz a  Edvarda Beneše, a o bysty legendárního opata Božetěcha, historika a politika Zdeňka Nejedlého a novináře a politika Julia Fučíka. Doporučuji dále, aby při výběru nových kandidátů na zařazení jejich bysty do Panteonu bylo dodržováno moratorium minimálních 50 let od jejich úmrtí, jak to přijala již Vědecká rada NM v r. 1992.

Propozice:

Sochařská galerie Panteonu má jednoznačnou a stále respektovanou ideu: má prezentovat nejvýznamnější osobnosti vědy a kultury, spjaté svým životem a působením s dějinami českého státu. Tato specifikace vyplývá z faktu, že Panteon je ústředním slavnostním prostorem hlavní budovy muzejní instituce, jež se zabývá především vědou a kulturou. Proto do Panteonu nejsou zařazovány osobnosti z oblasti politiky, vojenství, ekonomie, podnikání a mnoha dalších. Pokud se tak občas pod různými tlaky stalo, musely být později sochy či bysty těchto osob odstraňovány, což je větší pohanou, než kdyby do Panteonu nikdy nebyly zařazeny. Za dobu existence Panteonu tak bylo z jeho výzdoby odstraněno již 18 (!) soch.

Rezultát:

Je třeba respektovat obecně přijímanou ideu Panteonu NM a je záhodno některé přehmaty z minulosti napravit. Především nelze dnes už tolerovat nacionalistický filtr, uplatněný počátkem 20. století a znovu z podnětu Zd. Nejedlého počátkem 50. let, jenž vyřadil z Panteonu osobnosti Čech, které měly jiný mateřský jazyk než češtinu. Proto je třeba do Panteonu vrátit bysty Bernarda Bolzana, Petra Parléře a Kiliána Ignáce Dientzenhofera, kdysi z těchto důvodů vyřazené.

Propozice:

Mnohé nesporně přední osobnosti české vědy a kultury z minulosti nejsou dosud v Panteonu prezentovány, což budí dojem nekoncepčnosti a neúplnosti.

Rezultát:

Doporučuji doplnit Panteon o bysty osob, jejichž zařazení do této síně slávy se mi zdá téměř nezpochybnitelné:

 

-          bysty již hotové:

Tadeáš Hájek z Hájku (1525–1600), lékař, matematik a hvězdář. Bronzová bysta od Fr. Rouse z r. 1899 byla z nepochopitelných důvodů z Panteonu odstraněna v r. 1951 a je nyní ve sbírkách OSČD, inv. čís. H2-187.540.

Josef Pekař (1870–1937), historik. Bronzová bysta od Josefa Drahoňovského byla pro Panteon zakoupena v r. 1938, instalována byla až po válce a odstraněna v r. 1950 či 1951, z ideologických důvodů. Nyní je ve sbírkách OSČD, inv. čís. H2-182.384.

-          bysty, jež je třeba nově zhotovit:

Matyáš Bernard Braun (1684–1738), přední sochař radikálního baroku v Čechách.

Karel Hynek Mácha (1810–1836), přední český romantický básník. (Knoblochova a Vlčkova sochařská rekonstrukce jeho podoby vyřešila přijatelně absenci autentického portrétu, může sloužit jako východisko pro novou bystu).

Ema Destinnová (1878–1930), světově proslulá česká operní pěvkyně.

Leoš Janáček (1854–1928), světově proslulý český skladatel.

Alfons Mucha (1860–1939), světově proslulý český malíř a designer.

František Kupka  (1871–1957), světově proslulý český grafik a malíř, zakladatel abstraktní malby.

Franz Kafka (1883–1924), světově proslulý pražský, německy píšící spisovatel židovského původu.

Bohuslav Martinů (1890–1959), světově proslulý český skladatel.

Propozice:

Lze předpokládat, že idea Panteonu bude živá i v budoucnosti, a budou tedy přibývat nové plastiky. Spodní část Panteonu bude nyní sochami již téměř zaplněná.

Rezultát:

Navrhuji, aby další plastiky byly umísťovány na galerii Panteonu ve 2. patře budovy. Jejich výtvarné pojetí může být (oproti plastikám v přízemí Panteonu) zcela moderní. Navrhuji, aby zde byly po svém zhotovení instalovány sochařské portréty Leoše Janáčka, Emy Destinnové, Franze Kafky, Bohuslava Martinů a nová bysta Jaroslava Heyrovského.   

Zpracoval v Praze 23. ledna 2013 PhDr. Lubomír Sršeň, Oddělení starších českých dějin-Historické muzeum-NM        

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Poznámka k Bohuslavu Martinů:  

Život a dílo Bohuslava Martinů dokreslují české dějiny -  paměť 20. století.

Nadějný počátek století: impresionistické ohlasy v baletu Noc 1914

Vznik republiky: Česká rapsodie, 1918 - cituje jak chorál Svatý Václave, tak i bratrské zpěvníky, je apoteózou české krajiny; vznikla pod dojmem „Přísahy národa českého“,  premiéra za účasti T.G. Masaryka

Nástup moderní doby: Poločas, Polička 1924 – fotbalový zápas;  Vřava – La Baggarre, Paříž 1926 – ohlas na první transatlantický přelet; Hlas lesa, 1935 – rozhlasová opera; Tři přání, aneb vrtkavosti života, Paříž 1929 – filmová opera, jazzové opojení

Mnichovská zrada: Dvojkoncert, 1938 - je vykládán jako vize nadcházející válečné katastrofy

Exil do USA a boj proti fašismu: Polní mše, Paříž 1939 – pro čs. zahraniční vojsko; Památník Lidicím, 1943, Třetí symfonie, 1944 – je to dílo vzpoury, pevného odhodlání (vznikalo v době vylodění v Normandii), Martinů: Velmi se mi stýskalo po domově, když jsem ji psal.

Poúnorové prodloužení exilu a odpor proti komunismu: Hymnus ke sv. Jakubu „K památce našeho kostela, jehož věž je spojena s mým dětstvím“, Nice 1954 - na text psaný poličským děkanem Daňkem v komunistickém vězení

Hledání kořenů: Řecké pašije (dle Nikose Kazantzakise), Schönenberg (Švýcarsko) 1957 – věčné téma oběti a zrady; Otvírání studánek, Nice 1955 - „Z ruky do ruky si podáváme těžký klíč – klíč od domova“; Podobenství – The Parables, Řím 1958 – ohlas na Exupéryho Citadelu.

Martinů svojí tvorbou reagoval na technický pokrok i bídu, na boj s fašismem a komunismem, byl zastáncem demokratických principů a vzájemné tolerance.  Skladatel vzpomínal v zahraničí na pohled z rodné světničky ve věži poličského kostela: „Je to tento prostor, který mám stále před očima a který, zdá se mi, hledám stále ve svých pracích“. Položme si otázku – proč by toto poselství nemělo zaznít i z Panteonu NM?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Závěrem:  

V dubnu 2017 proběhla tiskem informace: vedení Národního muzea zaslalo ministrovi kultury návrh na uspořádání Panteonu (uvedení do stavu z r. 1948) a ministr po posouzení materiál předá ke schválení vládě. Časový harmonogram nebyl zveřejněn. V tisku probíhá diskuse. Tato stránka je příspěvkem Městského muzea a galerie Polička, zda máme chápat Panteon Národního muzea, jako živý národní odkaz? A v této souvislosti - zda tam má být i světoznámý hudební skladatel Bohuslav Martinů.

www.cbmpolicka.cz     16. 8. 2017

 

 

 

 

 
   
ROP NUTS II EU Investice do budoucnosti